Často se mě ptáte, kam jet na dovolenou, která pláž je má oblíbená, co bych Vám doporučila… Tak jsem se rozhodla, že ta má oblíbená místa začnu sepisovat, abyste měli přehled a mohli vybírat.
Západ slunce nad ostrovem Sa Dragonera
Samozřejmě není možné doporučit jedno místo všem! Vždycky záleží, co od dovolené očekáváte, jestli se chcete „válet u moře“ nebo zdolávat kopce, hledat nejkrásnější vyhlídky a prožít dovolenou aktivně, jestli rádi plavete, kocháte se, jestli se rádi bavíte a těšíte se na dovolené na noční život a adrenalin, nebo naopak hledáte klid a relax.
Tentokrát jsem se zaměřila na ten „klid a relax“ a vyzkoušela jsem ho na vlastní kůži a donutila jsem k tomu i mou drahou polovičku, což mi sice dalo trochu práce, ale nakonec se mu to testování nových lokalit také zalíbilo.
San Telmo: Pohled na jedinou místní pláž (spíš plážičku). Dovolenková klasika: Rozpálený písek, tyrkysové moře, jachty a v pozadí ostrov Sa Dragonera. Romantika na druhou (spíš na třetí, ne-li pak na pátou!)
Takže tenhle tip je pro vás, kdo si chcete na dovolené odpočinout, užívat si klid, koupání v tyrkysových vodách, procházky do okolí, nic náročného. Já osobně nemám ráda přeplněná letoviska s výškovými hotely, kde většinou místo vyhlídky na moře vyfasujete pokoj s vyhlídkou na sousedy v protějším hotelu. O těchto místech, kterých je bohužel hodně a kterým pracovně říkám „fabriky na turisty“, psát určitě nebudu, nebojte.
Vybrala jsem malinké poklidné prázdninové letovisko San Telmo (nebo chcete-li katalánsky Sant Elm) na Mallorce. Leží asi 45 km od letiště v Palmě, na nejzápadnějším cípu ostrova. Je to synonymum pro poklidnou dovolenou. Místo, kde se bohudík turistický ruch nevymkl kontrole jako na řadě jiných míst. Nevěříte? Jako důkaz by měl postačit fakt, že je tu jen jeden (slovy JEDEN) hotel (a jeden apartmánový hotel, abych teda nepřeháněla, ten ale patří do stejného komplexu).
Uprostřed pláže je ten jediný místní hotel. Zadání znělo jasně: aby to bylo blízko k moři. Splněno! Blíž už to fakt nejde!
Ten jediný hotel, který tu je, se nachází přímo u pláže, takže jednak nabízí od rána do večera úžasné výhledy, ať už snídáte, věšíte na balkóně mokré plavky nebo řešíte něco na recepci, a jednak je to k moři co by dup.
Celkem tu žije 369 obyvatel, a to myslím statistiky ještě dost přehánějí. Mají tu jedinou pláž, rozdělenou na menší a větší plážičku, to je vždycky dilema, jestli půjdeme na „velkou“ nebo na „malou“ (rozuměj samozřejmě pláž), nechybí ani pobřežní promenáda lemovaná obchůdky s prázdninovými nezbytnostmi a restaurace s místními lahůdkami, což jsou zde většinou ryby a dary moře na nejrůznější způsob. Na té zdejší promenádě je to krásně rozdělené: obchody vpravo a restaurace vlevo, má to svůj důvod, restaurace tak mohou nabídnout krásné výhledy na celý záliv.
Obchůdky samy o sobě jsou krásné, jednoduché a přitom stylové, a navíc nabízejí zajímavé zboží místní provenience, žádné kýčovité suvenýry vyrobené někde v tramtárii, na které jsme zvyklí z velkých letovisek.
Tato část ostrova je považována za nejluxusnější, takže jak jsem už říkala, nejsou tu hotely, ale vesnička je plná malých prázdninových domků s krásně upravenými zahrádkami, které skýtají spoustu možností, kam se vydat na vycházku, když už vás nebaví válečka na pláži. Vilky zdobí rozkvetlé keře, mohutné sukulenty a jiné typické atributy Středomoří, takže ideální kulisy pro podvečerní romantickou procházku.
Cedule v centru městečka nabízí dokonce i místní „monumento histórico“ (historickou památku).
Nenechte se ovšem nachytat jako já. V tom největším hicu jsem donutila mou drahou polovičku k výšlapu k avizované jediné turistické atrakci. Místní jsou rozhodně vtipálci. Jednak už slib na ceduli, že je to pouze 140 m, absolutně nedodrželi! Možná spíš mysleli převýšení, ale i to bych tipovala, že bylo vyšší. Navíc cesta vedla po téměř neschůdných nikdy neudržovaných schodech, na kterých se velmi podepsal zub času. Dobrá, to bych jim ještě odpustila, pro „panoramata“ se musí něco vytrpět, vyhlídku nikdy nenajdeš pod kopcem. Jenže po zdolání výše uvedeného jsme došli pouze k vysokému plotu a k bráně s cedulí „Soukromý pozemek, vstup zakázán“. Po dechberoucích výhledech ani stopy! Takže tuto exkurzi rozhodně nemůžu doporučit.
Jsme u moře, takže to chce určitě nějaký výlet lodí (tady je to zase spíš lodička, jak jsem říkala minule, na Mallorce je všechno ve zdrobnělinách).
Jsou tu i jiné atrakce, které nejsou moc „profláklé“, ale jsou naprosto skvělé. Nevím, jak bych to popsala, všechno je tu takové autentické (jo, to je to správné slovo), takové domácké, ležérní, žádné propracované know-how a marketingové strategie.
Na nenápadném letáčku jsem si přečetla, že z přístavu (to je teda hodně silné slovo pro malinké molo) jezdí výletní loď (opět přehánějí, spíš by se tu hodila zase nějaká zdrobnělina) do blízkého luxusního letoviska Port Andratx. Celé se to odehrálo neuvěřitelně rychle. Přijela malinká nenápadná loďka, vyklopila turisty vracející se z výletu na nedaleký ostrůvek Sa Dragonera, přistoupil ke mně bodrý zarostlý mořský vlk ošlehaný místními větry, poklepal mi na rameno, vědoucně na mě zamrkal a zeptal se prostě: „Andratx?“ Já jen kývla, naskočili jsme do bárky a už jsme frčeli.
Legenda k obrázku: Uprostřed inkriminované plavidlo. Vpravo: Já, autorka reportáže. Vlevo: Zmiňovaný mořský vlk (ano, ten tatík v růžových trenclích).
Je to krásný výlet. Ten vám rozhodně doporučit můžu! Takový nemasový, poklidný, úplný balzám v porovnání s tím, když vás naženou na loď 250 kusů, sedíte v sedmé řadě a ve výhledu na moře vám zaclání početná hlučná rodinka, která se cpe hamburgery (když to drncne, máte hamburger na blůze i vy). Na lodi jste prakticky sami, kolem vás na jedné straně nekonečné moře a na druhé rozeklané skály a malé zálivy, kterým tu říkají „Calas“.
O tom, jaké to je v přístavu Port Andratx vám budu vyprávět až příště, sem se to dnes všechno nevejde. Nesmím ještě zapomenout na hlavní lákadlo, které se tu nabízí, což je výlet na blízký neobydlený ostrov Sa Dragonera. Jezdí se se stejnou lodní společností. Musím se smát, když si vzpomenu, jaké mají sofistikované webové stránky, kde jsem výlet hledala, když jsem tuto výpravu chystala: https://crucerosmargarita.com/ a pak přijde tatík v růžových trenkách… Každopádně návštěvu ostrova Sa Dragonera si tu rozhodně nenechte ujít! Já jsem bohužel po fiasku s výstupem k věži a vzhledem k teplotám přesahujícím tropickou třicítku manžela k výpravě nepřemluvila, ale aspoň jsem si vynutila slib, že se sem určitě vrátíme v rozumnější dobu (třeba na jaře) a výlet absolvujeme. Takže o tom vám napíšu, až můj miláček slib splní!
P.S.: Vzala jsem manžela s sebou jednak jako „testovací kus“ a jednak, aby mi pomáhal. Měl jednoduchý úkol, řekla jsem mu: „Budu tady psát reportáž, vezmi si foťák a občas mě vyfoť, ať mám nějakou použitelnou fotku.“ No neuvěříte, co mi provedl! Jedinou momentku, kterou vyprodukoval, nemůžu vůbec použít. Vyfotil mě, jak v nedůstojné pozici přemlouvám racka k pózování na mou fotku! Chcete ji vidět? Ach jo…
Umělecké foto „Já a racek“. Autor: můj manžel. A já mu touto cestou velmi děkuji za příspěvek do mé reportáže a slibuji, že už po něm nikdy nic chtít nebudu!
Ubytování nejen v této destinaci si můžete objednat pohodlně přes internet, třeba na www.booking.com.