Lanzarote je nejsevernější ze všech Kanárských ostrovů. V poslední době je o něm čím dál víc slyšet a vystupuje ze stínu větších a navštěvovanějších ostrovů Tenerife a Gran Canaria.
Obrázek č. 1: César Manrique, to je místní umělec a především vizionář, jehož jméno se na Lanzarote (i na ostatních Kanárských ostrovech) skloňuje téměř na každém kroku.
Ostrov je úzce spjatý se jménem Césara Manrique, místního umělce, malíře a architekta, jehož zásluhou se z ostrova nestala další „fabrika na turisty“, ale zachoval si svůj původní nedotčený ráz. Turistický ruch tu našlapuje opatrně a po špičkách, nesetkáte se tu s megalomanskými mnohapatrovými hotely ani s obřími turistickými rezorty. César Manrique neuvěřitelným způsobem předběhl svou dobu! Šel proti proudu a v době, kdy se ve Španělsku horečně stavěly další a další hotelové komplexy zaměřené pouze na turisty vyhledávající „válečku na pláži“, prosazoval cestu opačným směrem. Byl to skvělý vizionář, který vymýšlel a podporoval ekologické projekty prosazující život v souladu s místní přírodou a tradicemi ještě mnohem dříve, než to začalo být v módě. Snažil se zachovat křehkou krásu svého milovaného ostrova, ochránit ho před invazí turistů, která by na ostrově zničila vše krásné a proměnila by ho jen v další z řady prázdninových letovisek podobajících se jedno druhému jak vejce vejci. Prosadil třeba zákaz stavění domů, které by byly vyšší než místní palmy, a zákaz umisťovat billboardy podél místních cest. Na ostrově také rozmístil množství kinetických soch, což jsou skulptury, které se pohybují díky působení větru.
Obrázek č. 2: Na Lanzarote najdeme mnoho stop, které tam César Manrique zanechal. Asi nejslavnější stavbou doslova srostlou s okolím je úchvatné místo s názvem Jameos del Agua.
Jameos del Agua je asi nejznámější dílo Césara Manrique na Lanzarote. Je to prostor s multifunkčním využitím, který vytvořila příroda před několika tisíci lety při svých sopečných erupcích a Manrique ho jen lehce dotvořil a přitom se snažil nenarušit symbiózu mezi přírodou a člověkem. Původně to byl jen obyčejný vulkanický tunel, jeden z mnoha tady na Kanárských ostrovech. César Manrique svýma rukama vdechl tomuto místu život a díky tomu je tu dnes jedinečná koncertní síň s neuvěřitelnou akustikou, nebo restaurace, ve které si můžete pochutnat na místních specialitách v netradičním prostředí, obklopeni zelení ostře kontrastující s černými čedičovými skalními stěnami. Uprostřed se nachází podzemní jezírko, ve kterém žije malý nenápadný bílý rak, který je malý vzrůstem, nikoli významem, protože je velice vzácný, nikde jinde na světě ho totiž nespatříte. Tento malý bílý ráček se stal symbolem tohoto výjimečného místa. Celé toto dech beroucí představení můžete pozorovat z terasovitě uspořádané kavárničky na protějším břehu podzemního jezírka.
Obrázek č. 3: Další překvapení mistra Manrique – to je Lagomar: nádherný dům neuvěřitelných tvarů, který je doslova srostlý se skálou a který má navíc velmi zajímavou historii.
Při putování po stopách Césara Manrique tady na Lanzarote nesmíme zapomenout na malou vesničku Nazaret, kde je skrytý opravdový poklad - jedno z mistrových děl, dům Casa Lagomar. Tohle místo není sice tak známé jako Jameos del Agua, ale určitě vám také učaruje. Já jsem z něj byla úplně unešená. César Manrique dům původně navrhl pro jednoho britského developera. V sedmdesátých letech ostrov navštívil slavný herec Omar Sharif, který tu v té době natáčel film Tajemný ostrov. Náhodou navštívil i tento dům, okamžitě se do něj zamiloval a koupil ho. Developer využil Sharifovy vášně pro karetní hry a pozval ho na partičku bridže. Sharif výzvu přijal a dokonce v zápalu hry vsadil celý dům, který právě koupil. Ale neuvědomil si, že jeho soupeř je skvělým hráčem, a dům nakonec prohrál. Stavba je to opravdu nevýslovně krásná. Je to labyrint úchvatných místností vyrůstajících ze skály, plný úžasných zákoutí s dech beroucími výhledy a všudypřítomnou zelení. Ti, kteří dům obývali, si tu museli připadat jak v pohádce.
Obrázek č. 4: Památník na počest místních venkovanů, nebo-li Monumento al Campesino
Přesně veprostřed ostrova, na významné křižovatce cest najdeme další z Césarových děl, kterým chtěl vzdát hold prostým místním venkovanům bojujícím každý den v těchto nehostinných podmínkách o přežití, vesničanům, kteří tento nerovný boj nevzdávají, ba naopak, vytváření doslova z ničeho úžasné hodnoty. Tento památník je symbolem nikdy nekončícího boje místních vesničanů s přírodou a živly. V tomto komplexu najdete kopie původních lanzarotských vesnických obydlí, která neslouží jen jako „muzejní exponáty“, ale žijí si svým vlastním životem. Nachází se v nich dílny a ateliéry, ve kterých vás místní obyvatelé seznámí s tradičními řemesly svých předků. Jejich výrobky, jako jsou tašky a klobouky z palmového listí, ručně vyráběná mýdla, nebo sýry a jiné dobroty, si tady můžete koupit jako skvělý lokální suvenýr s příběhem. Samozřejmě tu nesmí chybět ani restaurace, kde si můžete pochutnat na místních specialitách. A památník jako takový, to je vlastně vyhlídka, na kterou můžete vylézt a pokochat se výhledem do krajiny, na pravý lanzarotský venkov.
Obrázek č. 5: Lanzarote, to je spousta krásných panoramat, z nichž většina je dotvořena dílem našeho známého Césara Manrique. Jednou takovou vyhlídkou je Mirador del Río na severu ostrova.
Pokud stejně jako já milujete dech beroucí vyhlídky a „panoramata“, nesmíte vynechat Mirador del Río, ze kterého je úžasný výhled na sousední ostrov La Graciosa. Na vrcholu útesu se tyčí stavba, která slouží jako vyhlídka a kavárna zároveň a kterou nevytvořil nikdo jiný než César Manrique. Protože se nacházíme na návětrné straně ostrova, bývá tu většinou dost větrno, ale výhledy, které tu na nás čekají, tuto malou nepříjemnost hravě vyváží. Oba ostrovy jsou od sebe odděleny průlivem, který vypadá jako řeka, a díky tomuhle jevu dostalo tohle místo své jméno (Mirador del Río v překladu znamená Vyhlídka na řeku).
Obrázek č. 6: Dalším místem, kde César Manrique zanechal svou nesmazatelnou stopu, jsou místní saliny.
Při našem putování po Lanzarote nás čeká další zajímavá zastávka, a to návštěva solných polí Salinas de Janubio. Jsou to největší saliny na Kanárských ostrovech. Je skvělé moci si zblízka prohlédnout, jak vzniká obyčejná sůl, kolik je potřeba dřiny a lidského umu, abyste si mohli osolit krajíc chleba. V místním obchůdku si můžete koupit sůl v nejrůznějších podobách, jako zajímavý suvenýr pro vaše nejbližší, můžete vyzkoušet místní specialitu zvanou Solný květ (Flor de Sal), která připomíná drobné kvítky a která se pyšní řadou mezinárodních ocenění, nebo si kupte jen úplně obyčejný pytlík soli, kterou si pak doma osolíte vaše oblíbené jídlo a tak si připomenete tento krásný ostrov. A co má s tímhle místem společného César Manrique? On to tady miloval a pohled na zdejší saliny ho vždycky okouzloval a naplňoval úžasem. Je tvůrcem zdejšího loga, které představuje drobného korýše Artemia Salina (česky Žábronožka solná) žijícího v místních salinách. Díky tomuto malému tvorečkovi získává voda v salinách narůžovělý nádech. Také slouží jako potrava pro stěhovavé ptáky, milují ho například plameňáci, a čím více mají této potravy, tím jsou růžovější. Mimochodem… věděli jste, že sůl byla v minulosti jednou z nejvíce ceněných surovin? Dokonce římští vojáci dostávali část své výplaty v soli, odtud také pochází latinské (i španělské) slovo salario znamenající plat (odvozeno od slova sal = sůl).
Obrázek č. 7: Destruktivní sopečná činnost je zde sice díkybohu minulostí, ale nenechte se oklamat, jen malý kousek pod povrchem to neustále vře. Důkazů této vulkanické aktivity uvidíte při návštěvě hned několik, třeba obyčejně neobyčejnou „díru v zemi“, nad kterou kuchaři z místní restaurace jen tak grilují kuřecí stehýnka.
Jako ostatní Kanárské ostrovy, i Lanzarote je vulkanického původu, což je vidět na první pohled. Všudypřítomná sopečná krajina byla vytvořena během posledních velkých erupcí v 18. a 19. století. Srdce ostrova a největší turistická atrakce, kterou nesmíme minout, to jsou „Montañas del Fuego“ (Ohňové hory) v národním parku Timanfaya, které vznikly právě při zmíněných sopečných erupcích. Uprostřed lávových polí se nachází panoramatická vyhlídková restaurace, kterou navrhl… Jasně, určitě jste to uhodli, kdo jiný, než César Manrique. Ještěže měl pro sebe skoro celý ostrov a tím široké pole působnosti pro své umělecké aktivity! Můžeme si tu dát skvělou kávu nebo si vychutnat kuřecí stehýnka grilovaná na sopečném grilu a přitom se kochat vyhlídkou na nekonečné vulkanické pláně vytvořené při posledním velkém běsnění živlů.
Obrázek č. 8: Stopa Césara Manrique na sousedním ostrově Fuerteventura: vyhlídka s nádhernými panoramaty umístěná v samém srdci ostrova.
Skvělá díla Césara Manrique nenajdeme jen tady na Lanzarote, zanechal svou stopu na většině z Kanárských ostrovů. Na každém ostrově vytvořil nějaké umělecké dílo v podobném duchu jako tady. Na Tenerife je to například Lago Martiánez, překrásné přírodní koupaliště, které je kombinací díla přírody a lidského umu. Na sousedním ostrově Fuerteventura zase César postavil v nejvyšším bodě vyhlídku Mirador De Morro Velosa nacházející se uprostřed ostrova, v nadmořské výšce asi 700 m.n.m., nabízející výhled na velkou část Fuerteventury včetně místní posvátné hory Tindaya.
Dnes jsem vám ukázala jen místa, která jsou úzce spjata s místní ikonou Césarem Manrique. Ale Lanzarote samozřejmě nabízí mnohem víc zajímavých a krásným míst. Spousta věcí se sem dnes nevešla, což mi je strašně líto, takže nás určitě čeká ještě pokračování, musíme se spolu vydat na místní vyhlášené trhy v Teguise, navštívit hlavní město Arrecife, dát si skleničku v některém z vinařství v oblasti La Geria nebo si prohlédnout farmu pěstující místní poklad - aloe vera. Takže přátelé: „Hasta pronto, Lanzarote“ (Brzy na viděnou, Lanzarote)!