Dům Casa Milà, kterému se také přezdívá La Pedrera – to je neskutečná podívaná, úžasný dům, živoucí organizmus, kde každá maličkost má své předem promyšlené místo a opodstatnění. Vítejte a nechte se unést!
Tenhle skvostný „činžák“ barcelonské rodiny Milà (proto se mu říká „Casa Milà“) je trochu neprávem zastíněn slavnějším a známějším domem Casa Batlló, ale určitě je přinejmenším stejně zajímavý. Nachází se na té samé ulici, nedaleko pověstného modernistického bloku „Jablko sváru“ (Mansana de la Discòrdia). Majitelé měli jasnou představu, architekt měl postavit neobyčejný činžovní dům, kde budou mít své apartmá a ostatní byty se budou pronajímat. Jak prosté! Výsledek ale předčil všechna očekávání. Další přízvisko „La Pedrera“ (Kamenolom) získal dům díky svému vzhledu, který připomíná svou fasádou z vápence kamenolom pod širým nebem.
Dům La Pedrera je zde vyobrazený jako skála, která vystupuje z moře a tvoří součást přírody, kterou Antoni Gaudí tak miloval a která byla jeho věčnou inspirací.
Dům je tak obrovský, že svou zastavěnou plochou vysoce přesahoval veškeré normy platné pro obytné domy dané doby. Aby mohl být vůbec zkolaudován, musel majitel jednak uhradit pokutu ve výši sto tisíc peset, a jednak musel přesvědčit stavební výbor, aby dům ihned po výstavbě prohlásil za kulturní památku, na kterou by se příslušné normy nevztahovaly. Tento fakt sám o sobě svědčí o výjimečnosti tohoto díla. V roce 1984 byl pak dům spolu s dalšími Gaudího díly zapsán na seznam památek UNESCO.
Skvostná vstupní brána, kterou mohli vstoupit jak pěší návštěvníci, tak do ní mohly pohodlně vjet i celé kočáry přímo z ulice.
Do domu vstoupíme překrásnou a nadčasovou vstupní branou, která vypadá moderně, i když už jí je přes sto let. Plní ochrannou funkci, aby se do domu nedostali nezvaní vetřelci, ale člověk si při pohledu na ní vůbec neuvědomí, že se vlastně jedná o mříže, je to spíš umělecké dílo – propletené linie tvoří křehké krajkové vzory. Z ulice se sem nikdo nedostane, ale zevnitř je naopak vidět, co se děje venku, takže tato vstupní brána krásně propojuje interiér s venkovním světem. Další zajímavý detail ve vstupní hale jsou sedadla, která jsou zakomponovaná do okolních stěn. Kdo na nich asi sedával, když dům ještě sloužil svému účelu? Při prohlídce se dozvíme spoustu zajímavých informací, mimo jiné i to, že dům měl už v době svého vzniku velké množství technických vymožeností v té době nevídaných, třeba výtah. Jezdil ale pomalu a v domě bydlelo spousta nájemníků, takže ne na každého se dostalo hned, někteří si museli počkat, a aby to čekání bylo příjemné, vytvořil Gaudí podél stěn lavice krásně zapadající do interiéru vstupní haly.
Oko nadpřirozené bytosti nebo boží oko shovívavě sledující lidské hemžení? A co se při pohledu vzhůru vybaví vám?
Asi nejúžasnější pohled se nám naskytne, když stojíme dole na nádvoří, zakloníme hlavu a podíváme se vzhůru. Nad sebou uvidíme kolem dokola okna nájemních bytů a nad nimi se rozprostírá azurové nebe (odstín modři závisí na tom, ve které denní nebo noční době se zde právě nacházíme), celé to připomíná obrovské oko nějakého nadpřirozeného tvora, nebo, chcete-li, boží oko sledující pozorně všechny naše kroky. To jsou Gaudího magická kouzla s prostorem a strukturou domu, která vás naprosto uchvátí. Dům nabízí mnoho podobných zajímavých zákoutí a pohledů, od kterých se nebudete moci odtrhnout. Jak sám mistr řekl, dům je jeho milostný dopis psaný přírodě. A další jeho oblíbené moto, kterým se po celý svůj život řídil: „Příroda, to je velká kniha, která je vždy otevřená a ve které se musíme snažit naučit číst.“
Výhled, který se nám naskytne ze střešní terasy domu La Pedrera. Dojem z výhledů umocňují různé průhledy, které tu Gaudí vytvořil.
Poté, co si prohlédneme přízemí domu, vydáme se na průzkum dalších částí. Můžete si vybrat, buď vyšlapat všechna patra, pěkně jedno po druhém, nebo se nechat vyvézt výtahem až na střešní terasu, začít odshora a postupně scházet jednotlivými patry zpět do přízemí. Tahle druhá varianta je samozřejmě o poznání pohodlnější, takže pojďme na to! Výtahem vyjedeme na střechu, která je asi nejslavnější střechou v celé Barceloně. Terasa nabízí dechberoucí výhledy na celé město. Můžeme odsud obdivovat další z Gaudího děl – chrám Sagrada Familia, scenérii Barcelony s jejími dvěma kopci – Tibidabem s bílým chrámem Nejsvětějšího srdce Ježíšova a Montjüickem na druhé straně města, a dokonce odsud zahlédneme i cípek moře.
Technické průduchy, komíny a ventilační šachty vedoucí na střechu se díky Gaudího genialitě proměnily ve skvělá umělecká díla.
Ale výhledy, to není zdaleka všechno, co vám může střešní terasa domu La Pedrera nabídnout. Antoni Gaudí dokázal přeměnit i obyčejnou terasu v neskutečné umělecké dílo a galerii pod širým nebem. Všechny průduchy pro vzduchotechniku, komíny a další technologické prvky domu, kromě toho, že plní svou technickou funkci, ztvárnil architekt jako sochy a dekorativní prvky. Některé symbolizují přírodní živly, jiné třeba vojáky jako vystřižené z Hvězdných válek. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že se autoři téhle kultovní série inspirovali při výrobě kostýmů pro vojáky právě Gaudího dílem. Je tu i typický mistrův „podpis“ – čtyřramenný mozaikový kříž, který v různých podobách najdeme na většině jeho děl.
Pohled z balkónu, který symbolizuje chaluhy na mořském břehu - jeden z „přírodních“ prvků, kterými je celý dům protkaný od podlahy po střechu.
Gaudí byl nejen úžasný architekt, ale byl i mistrem recyklace, kterou propagoval po celý svůj život. Byl to velký vizionář. Toto dnes tak aktuální téma bylo pro Gaudího důležité již před sto lety a tvořilo významnou součást jeho umělecké tvorby. Velice rád pracoval s recyklovanými materiály, kterým dal druhou šanci a místo, aby skončily na skládce, vdechl jim nový život a zakomponoval je do svých děl. Tady na střeše jsou to například střepy z obyčejných lahví od vína zdobící přilby imaginárních vojáků. A Gaudí šel dokonce tak daleko, že nutil dělníky, aby ráno, než půjdou do práce, chodili na skládky, hrabali se tam v odpadcích a nosili mu různě zkroucené staré železné komponenty, které pak využil ve svých dílech. Zde takové „poklady ze skládky“ najdete třeba jako součást zábradlí na balkónech.
Když vstoupíme do podkroví, rázem se jako mávnutím kouzelného proutku ocitneme v břiše obrovské velryby.
Terasu si určitě projděte několikrát kolem dokola, abyste se dostatečně nabažili těch překrásných výhledů. Není kam spěchat, pořádně si tento nezapomenutelný zážitek užijte! Potom sejdeme do podkroví, které je tvořeno 270 typickými katalánskými cihlovými žebrovými oblouky s různou výškou. A zase ta inspirace přírodou! Celé to připomíná kostru velryby, proto se tomu tady také říká Ático de la Ballena (Velrybí podkroví). Najdeme tu malé muzeum, kde jsou vystaveny jednotlivé dochované kousky nábytku, který pro majitele domu navrhoval sám Gaudí, jsou tu vystavené i přírodní materiály, kterými se architekt inspiroval a seznámíme se i s technikou, pomocí které vytvářel své 3D modely.
Dveřní kukátko a ergonomické kliky – to jsou jen některé z množství technických detailů, kterými Gaudí neuvěřitelným způsobem předběhl svou dobu!
V dalším patře nás čeká luxusní byt rodiny Milà. I zde najdeme spoustu zajímavých technických detailů, které předběhly svou dobu, například dnes tak populární ergonomické kliky, dveřní kukátko nebo kuchyň propojená s jídelnou, což je uspořádání, které se v bytové architektuře prosadilo teprve nedávno a Gaudí ho s oblibou používal již před více jak sto lety. Okna jsou situována tak, aby do nich po celý den proudilo co nejvíce přirozeného slunečního světla, tak typického pro Středomoří. Gaudí jednou prohlásil: „I ten největší zdroj elektrické energie je směšný v porovnání s přírodním zdrojem – sluncem“. A proto sílu přírody využil na maximum ve svůj prospěch. Každý detail tu budí pozornost a stojí za podrobné prozkoumání, třeba vzor na podlaze, na kterém opět najdeme přírodní motivy. Tento vzor, který samozřejmě navrhl také Gaudí, najdeme i na chodníku před domem.
Slunce jako nejsilnější přírodní zdroj energie - proniká do bytu, svítí, hřeje a neskutečným způsobem zútulňuje celý interiér.
Pohled z okna bytu je překrásný, pod okny se rozprostírá slavná třída Passeig de Gràcia, která vytváří kontrast mezi nikdy neutichajícím ruchem velkoměsta a uklidňující zelení letitých platanů poskytujících kolemjdoucím přívětivý stín za horkých letních dnů. Jak už víme, v tomhle domě není nic obyčejné, vše je nějakým způsobem zvláštní a jedinečné, ale přesto plně funkční. Podle Gaudího hypotézy se člověk nemá úzkostlivě a prvoplánovaně snažit o originalitu a extravaganci, ale o to, aby vše bylo jednoduché, racionální, aby to fungovalo a plnilo svůj účel. A jemu se podařilo geniálně propojit všechny tyto aspekty, každý detail je jednoduchý, přitom skvěle propracovaný a funkční a zároveň vyzařuje neobyčejné kouzlo. Vezměte si třeba ty balkóny - každý je jiný, každý je originál. Na první pohled chaotická změť železných dílů propletených přes sebe bez ladu a skladu. Ovšem z dálky perfektně zapadají do konceptu celého domu, jehož fasáda bez přímých linií se vlní jako mořské vlny a železná zábradlí balkónů připomínají chaluhy vyvržené na mořské pobřeží. Když se na dům podíváte touto Gaudího optikou, začne to všechno do sebe zapadat a dávat smysl.
Rozvlněná fasáda domu „La Pedrera“ - to je kamenné moře vzhlížející vzhůru k obloze.
Při cestě zpět se můžeme zastavit v přízemním obchůdku se suvenýry, kde si určitě vybereme nějaký originální dárek, který nám bude připomínat tuhle nepopsatelně krásnou stavbu a naši návštěvu, a pak si ještě skočíme na kávu do místní stylové kavárny, kde si odpočineme a utřídíme si všechny zážitky z téhle úchvatné prohlídky. MŮJ TAJNÝ TIP: Na prohlídku „Kamenolomu“ si nechte dost času! Když jsem tam šla poprvé, informacemi téměř nepolíbená, říkala jsem si, jak dlouho asi může prohlídka tohohle domu trvat? Za hodinku to celé proběhnu a je to. To byl velký omyl, přátelé! Strávila jsem tam mnohem víc času. Vůbec nedokážu říct, jak jsem tam byla dlouho, protože mě dům pohltil ve svých útrobách a já jsem úplně ztratila pojem o čase. Musela jsem prozkoumat každý detail, pokochat se krásnými výhledy, vcítit se do duše umělce a pomalu nasávat atmosféru tohoto jedinečného domu, který je ztělesněním Gaudího vizí o symbióze člověka s přírodou.
Tento a ostatní mé články byly publikovány na webu v magazínu cestovní kanceláře RADYNACESTU.CZ. V tomto MAGAZÍNU si můžete přečíst i spoustu dalších zajímavých cestovatelských článků.
Jestli chcete vyrazit po stopách pana Gaudího se mnou, letos máte několik možností, na které se můžete mrknout ZDE.
A pokud budete cestovat do Barcelony sami, ubytování si nejpohodlněji najdete na booking.com.