Zpěněná mořská hladina, nebe v několika odstínech modři a nádherné výhledy na okolní ostrovy: to je cesta trajektem mezi ostrovy Lanzarote a Fuerteventura.
Když už jste někde na Kanárských ostrovech, určitě stojí za to navštívit některý sousední ostrov. Na Lanzarote je hned několik možností: buď na severu La Graciosa, tedy malinký „Roztomilý“ ostrůvek (velké R je na místě, ostrůvek se tak opravdu jmenuje, graciosa v překladu znamená roztomilý), nebo když se vydáme na jih, můžeme navštívit další z menších ostrůvků – Isla de los Lobos (to pro změnu v překladu znamená Ostrov vlků), anebo větší ostrov Fuerteventura (což znamená něco jako Velké štěstí).
Hora Tindaya – posvátné místo obyvatel ostrova Fuerteventura vystupující z úrodné nížiny vzhůru k nebesům.
My se dnes vydáme na ostrov Fuerteventura. A dnešní výlet bude rozhodně stát za to! Fuerteventura je ostrov, který je vyhlášený svými nádhernými plážemi, ale může toho hodně nabídnout i nám, co nemáme zájem jen o relax, ale máme chuť prozkoumat ostrov skrz na skrz. Malý ostrůvek s poklidnou koloniální atmosférou, překrásné vyhlídky, podmanivá zákoutí, historická městečka, divoká krajina, která byla v minulých staletích vymodelována sopečnou činností, písečné duny, milí obyvatelé, kteří se s vámi rádi dají do řeči – to je Fuerteventura! My si projedeme severní a střední část ostrova, kde najdeme ta nejzajímavější místa. Atlantik mezi jednotlivými ostrovy brázdí trajekty několika místních lodních společností. Pro nás, pro cizince je to trochu dražší než pro místní obyvatele, kteří se mezi ostrovy pohybují pravidelně, a je to pro ně něco naprosto běžného, jako je pro nás nasednout na autobus a jet třeba do práce. Takže se vesele prohánějí napříč celými Kanárskými ostrovy vlastním autem, jako by se nechumelilo. Pro nás je to ale velká atrakce! Vzdálenost mezi ostrovy Lanzarote a Fuerteventura (asi 14 km) překoná trajekt zhruba za půl hodiny. Jen tak pro zajímavost, mezi ostrovy se můžete přesouvat i letecky, jedná se určitě o jeden z nejkratších letů vůbec, trvá celých 11 minut. Ale nebojte, i cesta trajektem nám uteče neuvěřitelně rychle, protože je pořád co obdivovat. Nejdřív se kocháme pohledem na vzdalující se Lanzarote, pak míjíme ostrůvek Isla de los Lobos, a nakonec už netrpělivě vyhlížíme břehy Fuerteventury.
Malebný kostelík ve vesničce La Oliva
Trajekt nás doveze do přístavu Corralejo, kde se vylodíme. Toto přístavní město si ale prohlédneme až na závěr našeho výletu, kdy budeme mít čas před vyplutím na zpáteční cestu (pokud vše půjde podle plánu). Nejprve se vydáme na průzkum vnitrozemí. První naše zastávka bude v romantické vesničce La Oliva, která za své jméno vděčí (jak možná tušíte) divokým olivovníkům, které tu dříve hojně rostly. Tohle místo, které se nachází v úrodné nížině, bylo osídleno již před příchodem Španělů na Kanárské ostrovy. Dnes je známé hlavně tím, že zde měl své sídlo „coronel“, tedy plukovník, čili vojenský velitel, který měl na chod celého ostrova značný vliv. Dodnes můžete navštívit dům, kde žil, který je ukázkou života dobře situovaných vojenských hodnostářů té doby. V 19. století byla funkce „plukovníků“ zrušena a La Oliva ztratila svůj význam ve prospěch současného hlavního města, ostatně to je také důvod, proč se tu tak krásně zachoval původní historický ráz městečka.
Vyhlídka, kterou střeží dva místní neohrožení králové-bojovníci
Dále máme na programu dvě vyhlídky s dechberoucími panoramaty, na které se moc těším. Jednou mi nějaký cizinec řekl, že my Češi jsme posedlí nejrůznějšími vyhlídkami, že se potřebujeme na všechno dívat z výšky a že je to naše úchylka! Nejspíš měl pravdu. Aspoň v mém případě tedy určitě. Jen jsem do té doby netušila, že to není tak úplně normální, že to tak nemají všichni, že je to opravdu určitý druh úchylky. Jestli tedy máte stejnou úchylku jako já, tak vás tyhle dvě zastávky určitě potěší. První vyhlídka je „Mirador de Morro Velosa“, nachází se na jednom z nejvyšších kopců na ostrově, v nadmořské výšce zhruba 700 m.n.m. Na vrcholu kopce najdeme multifunkční budovu s úchvatnými výhledy, kterou postavil známý lanzarotský umělec César Manrique, o kterém jsem podrobněji psala v nedávném článku o Lanzarote. Druhá z obou vyhlídek, které dnes navštívíme, nám kromě výhledů na místní krajinu nabídne obrovské sochy dvou místních králů Guise a Ayose, kteří tomuto místu propůjčili svá jména. Tihle králové vládli na ostrově na přelomu 14. a 15. století, měli to pěkně rozdělené, každý vládl jedné půlce ostrova. Neustále spolu vzájemně válčili a soupeřili, což je postupně vyčerpalo natolik, že poté podlehli invazi Normanů, kteří na ostrov připluli v roce 1402. Dnes nám tuto dávnou historii připomínají sochy obou králů, kteří stojí spoře odění, majestátně rozkročení ve válečném postoji a z výšky tiše a rozvážně střeží celý kraj. A navíc jsou celkem ochotní zapózovat si s vámi na selfíčko, tak proč toho nevyužít?
Romantické rozvaliny kláštera v bývalém hlavním městě Betancuria.
Poté, co se pokocháme na vyhlídkách, se vydáme do vnitrozemí, konkrétně do Betancurie, bývalého hlavního města ostrova. Když dorazíme na místo, nejdříve se vypravíme za kamenným svědkem zašlé slávy – nedalekým klášterem, respektive k tomu, co z něj zbylo. Není to tak daleko a je to příjemná procházka, při které se setkáme s místní přírodou. Narazíme tu třeba na naši známou a oblíbenou pokojovku tlustici, která tady ve volné přírodě dorůstá velikosti keře, a když budeme mít štěstí, bude celá obsypaná drobnými bílými kvítky. Ruiny bývalého kláštera nám nabízejí zajímavou podívanou, když vstoupíme dovnitř, nad hlavou, tam kde kdysi býval strop a střecha, se nám klene blankytně modré nebe, všude se rozprostírá klid a mír. Matka příroda se pomalu ale jistě dere dovnitř, aby pohltila zbytky stavby, na kamenném zdivu se vyhřívá malá ještěrka, která nás pozoruje svými bystrými očky, a diví se, kde jsme se tady v jejím teritoriu vzali. Je to zkrátka ta pravá nefalšovaná romantika!
Betancuria - bývalé hlavní město v celé své kráse
Po romantické vsuvce v podobě malého výletu ke klášteru míříme do centra města. Betancuria, to je jedno veliké překvapení! Úchvatné městečko, krásně upravené dlážděné uličky, opravené historické domy, romantická zákoutí, všude plno zeleně a kvetoucí nádhery, úžasné výhledy do krajiny, na každém rohu příjemná stinná hospůdka, ani jsme si mezi nimi nemohli vybrat, kde si dáme něco dobrého. Prostě ráj na zemi! Nakonec jsme dokonce našli jednu s česky mluvícím personálem! Po příjemném občerstvení a krátkém odpočinku jsme navštívili zdejší kostelík, ve kterém se uvnitř skrývá malé muzeum, a ještě jsme si udělali povinné selfíčko u místních skulptur: při vstupu do města tu mají sochu vesničanky obklopené kozami a vyrábějící vynikající tradiční kozí sýr, a na druhé straně městečka je socha dalšího typického místního obyvatele – oslíka. Mimochodem, jestli máte chuť na zdejší vynikající kozí sýr, máte možnost ho ochutnat přímo v malé sýrárně tady ve městě. Poklidná atmosféra panující v tomto historickém městečku nás doslova pohltila a vůbec se nám odsud nechce pryč, ale čas neúprosně běží a my máme před sebou ještě další dávku zajímavých míst.
Romantické zátiší v hospůdce v Betancurii, kde si ve stínu bugenvilií v klidu vychutnáme odpolední kávu a něco dobrého.
Teď máme namířeno k vyhlášeným dunám na severu ostrova. Ale ještě než tam dorazíme, projedeme si hlavní město. Ani tam nebudeme zastavovat, protože tam v podstatě není nic moc zvláštního k vidění, co by stálo za řeč. Na hlavním městě je asi nejzajímavější jeho název, původně se tohle město jmenovalo Puerto de Cabras (Kozí přístav), což asi místním moc nevonělo a nepřipadalo ji to dost nóbl, vzhledem k tomu, že se jedná o hlavní město ostrova. Tak ho nakonec přejmenovali na Puerto de Rosario (Růžencový přístav), což už zní o poznání lépe a honosněji. Už ani ty kozy tu po ulicích neběhají, tak jako dřív.
Písek, písek a zase jen písek, aneb zdejší slavné duny „Dunas de Corralejo“.
Když mineme hlavní město, dostaneme se k další dnešní zastávce - nekonečným dunám v přírodní rezervaci Dunas de Corralejo nedaleko stejnojmenného města. Pro nás suchozemce je to nesmírně zajímavá podívaná. Jak bych vám to nejlépe popsala? Nádherné azurové moře, všudypřítomný větřík, který neustále pročesává vodní hladinu a vytváří na ní malé úhledné skotačící vlnky, blankytně modrá obloha, sem tam romantický mráček a nekonečné hory nazlátlého písku… Asi nejkrásnější je to tu vpodvečer, slunce se sklání k západu, stíny se pomalu prodlužují a písek se třpytí zlatavými odlesky posledních slunečních paprsků. Nemůžeme si nechat ujít malou romantickou procházku dunami. Je to trochu náročné, boty se nám boří v moři písku, který nám křupe pod nohama, kdo má delší rozpuštěné vlasy jako já, zalituje, že si včas nevzal nějakou pokrývku hlavy nebo aspoň čelenku, vítr si s mými vlasy dělá, co chce, a na hlavě mi vytváří docela zajímavé kreace, skrz které občas nevidím na krok. Na koupání to tady sice v této roční době (prosinec) moc není, ale to vůbec nevadí, aspoň máme dost času pokochat se úžasnými panoramaty a můžeme obdivovat umění kiterů (kdybyste náhodou nevěděli, kdo to je, tak vězte, že to jsou ti dobrodruzi, kteří z dálky vypadají, jako kdyby běhali po vodní hladině a marně honili stan, který jim právě uletěl).
Corralejo – to jsou věhlasné zlatavé duny, rušné prázdninové letovisko a přístav na severu ostrova Fuerteventura
Den se chýlí ke konci a kruh se uzavírá. Po procházce v dunách míříme zpátky do Corraleja, kde jsme ráno náš výlet začali a kde ho také ukončíme. Ještě než se nalodíme na trajekt, který nás odveze zpět na Lanzarote, zbývá nám trochu času, abychom si tohle přímořské letovisko prohlédli zblízka. Na místní kanárské poměry je to celkem živé městečko, plné hospůdek a barů, které lákají k posezení a ochutnání místních specialit. Nejlepší bude vybrat si nějakou hospůdku přímo na pobřeží s výhledem na přístav, abychom se při gastronomických experimentech mohli kochat překrásnými výhledy. Nakonec nás ještě čeká procházka po místní hlavní promenádě vedoucí napříč centrem města, nahlédneme do pár obchůdků, abychom si odtud odvezli nějaký ten suvenýr, potom se nalodíme na trajekt a už nás čeká zpáteční cesta na Lanzarote. Na palubě se ještě naposledy otočíme zpátky, abychom zamávali vzdalujícímu se ostrovu a zavolali do vln „Adiós, Fuerteventuro“!
Tento článek byl publikován na webu cestovní kanceláře RADYNACESTU.CZ. Tam si můžete přečíst i spoustu dalších zajímavých cestovatelských článků.
A jestli chcete vyrazit se mnou, příští rok nás čeká Lanzarote a Fuerteventura s CK RADYNACESTU v květnu. Nebo se můžete na ostatní mé zájezdy mrknout ZDE.